Leden 2012

JAMES HERRIOT - moje nejmilejší kočičí historky

28. ledna 2012 v 14:56 | Johannka |  doporučená četba!
Od Jamese Herriota jsem už četla jednu knihu a to Moje nejmilejší psí historky. Tuhle jsem dostala k Vánocům. Moc jsem se na ni těšila, protože se mi ta první moc líbla. O kočičky jsem se moc nezajímala, ted ale ano. Asi to bude tím, že jsme si pořídili kočičku... Kniha je plná krásných historek o kočkách, někdy smutných, ale většinou veselých s dobrým koncem. V této knize o kočičkách je snad jen jedna smutná s celkem špatným koncem. Sama bych řekla, že mě historky nebudou moc bavit, například Malý Mikuláš mě nebaví, protože to nemá návaznost. Tato kniha návaznost také nemá a moc mě bavila. Bude to asi v něčem jiném.

Nejvíc se mi asi líbila historka o Emily a pánovi z Iglů. Je to o kočičce, která bydlí se svým starým, ale hodným majitelem v malém příbytku (něco jako velký stan). Malá Emily svému pánovi změnila život. Když ho začne veterinář pan Herriot navštěvovat častěji zjistí, že je březí. Starý pán z toho byl velmi smutný a už počítal s tím, že kočička při porodu zemře. Zanedlouho Pán zavolá Panu Herriotovi s tím, že těhotná kočička nevypadá dobře. A opravdu. Malá Emily má obrovské břicho! James Herriot ji musí okamžitě odvést k sobě do ordinace, že tolik koťat, co tam je nemůže ve zdraví porodit. Bylo tam jedno, jedno veliké koťě, skoro vetší než Emily...

Knížka je úžasná
Johanna Vrabcová

Paris - my photos

24. ledna 2012 v 15:02 | Johannka
and

Papelote - neodoláte

17. ledna 2012 v 19:12 | Johannka
Papelote je nové české papírnictví, které by, tedy alespoň podle mě, mělo mít na dvěřích nápis POZOR NEODOLÁTE!!

Když jsem na Papelote poprvé narazila, šla jsem po Národní třídě a zahlédla zajímavý blok uprostřed knihkupectví. Šla jsem se tam hned podívat a poprvé se setkala se sešity Papelote. Nic jsem o nich nevěděla a tak jsem odešla.

Asi po týdnu jsme s babičkou navštívili Uměleckoprůmyslové muzeum, kde se konala výstava šatů z roku 1900. Dole, jak je v muzeích celkem časté, byl malý krámek ve kterém se prodávaly knihy o módě, pohledy, obrazy a také tam v rohu byla hromádečka sešitů, které na mne velmi zapůsobily. Oni mají prostě své kouzlo... Hned jsem se do nich zamilovala. Od Papelotu tam nebyl nějaký široký výběr, byly tam dva sešity, nějaký ten penál a desky. Ale já měla hned v ruce jeden ze sešitů a věděla jsem, že ho musím mít. A tak jsem využla příležitosti, že nám babička dovolila něco si vybrat a domů si odvezla nový, krásný Papelote sešit.

Druhý den, jsem hned šla na jejich nádherné webové stránky (Pokud chcete navštívit klikněte zde). Zjistila jsem, že je to Česká značka a, že jejich prodejna je ve Vojtěžské ulici, kde jsem chodila do školy a tudíž jsem to tam hodně znala. Hned po škole jsem tedy spořádala oběd a vyrazila do mého vysněného obchůdku se sešity.

Čekala jsem, že to bude úžasné. Bylo to, ale ještě lepší. Tak úžasný obchod jsem ještě neviděla. Tak krásně výtvarný. Byla jsem z toho nadšená a koupila si ještě jeden sešit, sice trochu levnější a ne tak úžasný, ale taky je nádherný.

V Papelotu je každý sešit originál, to se mi na tom asi líbí nejvíce!!



A je po všem- Dočetla jsem Rozbřesk

14. ledna 2012 v 17:32 | Johannka |  Jen tak...
Mám se radovat nebo mám brečet??

Včera večer jsem v posteli dočetka čtvrtý a poslední díl Ságy Stmívání/ Twilight. Vždy když dočtu nějakou úžasnou knihu, mám chuť vrátit čas, číst to znovu a znovu a nikdy nevědět jak to skončí. Bohužel, takhle to, ale nefunguje a já jsem po dočtení Rozbřesku začala smutnit. Myslím, že Rozbřesk byla úžsná kniha, hltala jsem její slova a nedokázala se přinutit přestat. Tahle kniha byla ta nejromaničtější, co jsem kdy četla.( Musím se tedy přiznatm, že jsem moc takových knih nečetla!!) Všechny díly Ságy Stmívání jsou naprosto úžasné, když jsem je teď všechny dočetla... No, bude se mi po tom stýskat! Četla jsem tyto knihy všude, když jsem byla ve škole, v metru, v tramvaji... Vkastně opravdu všude! :-)

Na světě je ale spousta dalších krásných. možná ještě krásnějších knížek, které jenom čekají až do nich ponořím své oči. Jen potřebuji nějakou najít. Doufám tedy, že se mi ukáže brzy.
Rozbřesk

Madeline Zina

14. ledna 2012 v 15:21 | Johannka
Madeline Zina

Hvězdy The nanny o několik let později

14. ledna 2012 v 15:15 | JOhannka |  Jen tak...
Fran Drescher - Fran Fine (Hlavní role seriálu Chůva k pohledání/The nanny)
and
and

Charles Shaughnessy - Maxwell Sheffield

Nové rybičky v novém akvárku!

13. ledna 2012 v 20:34 | Johannka
Můj tatínek dostal k Vánocům akvárium biOrb life 30l. (O kterém jsem už tady na blogu mnohokrát psala.) Dostal ho, protože když byl ještě malý, měl rybičky a měl akvaristiku moc rád. Akvária biOrb jsou designově nádherné. Akvaristi na tyto akvária nadávají. Milí Akvaristi, až si přečtete tento článek, doufám, že na to změníte názor.

Pro nové akvárko jsme vybrali místo a už jsme se moc těšili až v tomto novém krásném akváriu nebude jen voda a rostliny, ale i ty rybičky. Můj táta to, ale nechtěl uspěchat a počkali jsme 2 týdny, aby se ta voda zajede. (Uleží, nechá se to běžet na prázdno). Mezitím táta odletěl do New Yourku a po jeho příletu jsme hned jeli do Akvaristiky a přivezli rybky. Akvaristiku v Bráníku jsme objevili díky jedně naší známé, je to taková akvaristika, kde tomu opravdu rozumí a dovedou vám pomoci. Přoišli jsme tam, vybrali jsme si pět nenonek a dva Čichavce zakrslé. (Neonky jsou stádové rybky... Musí jich být víc)

Domu jsme si přivezli Průhledný pytlíček a přendali rybky, celkem dlouhým procesem, do akvária. Rybičky tam jsou spokojené. Plavou, papoou, jsou krásně barevné. Myslím, že na tomto akváriu není nic špatného, dokonce je dost dobrý.
Rybičkám jsme vymysleli jména. Samička čichavce se jmenuje Angela. Sameček se jmenuje Freddy. Neonky od sebe opravdu nerozeznáme...

Akvárko mohu jen doporučit

Johanna Vrabcová

write - Můj výtvor.

11. ledna 2012 v 16:27 | Johannka

Medvídek - stejně jsem šikovná

7. ledna 2012 v 17:15 | Johannka |  Jen tak...
Vyrobila jsem si medvídka


Musí být drak vždy zlý?

5. ledna 2012 v 18:45 | Johannka |  Jen tak...
V kažných pohádkách o princeznách za devatero horami, řekami atd. se objevují hrady, zámky, králové, princové a DRAKOVÉ.
Každý z nich má ve většině pohádkách svojí roli. Proncezna je krásná, princ statečný, hrad tajemný a drak ZLÝ. Proč musí být drak vždycky zlý?? Nemá ani šanci říci, co si myslí. Že třeba není zlý. Někteří draci samozřejmě zlý jsou, to neříkám. Chtějí jen jídlo a nic jiného je nezajímá. Ale, co potom ti draci, co jsou hodní a nikomu ubližovat nechtějí? Co mají dělat. Když se někomu ukážou, jen kříčí a prchá.

Co si například počne drak, který se zamiluje do princezny? Nikdo na něj nedbá a neposlouchá ho. Draci měli (pokud někdy existovali) Pěkně složitý život. Jen kvůli své velikosti a děsivému vzhledu je každý nesnáší? Je to nefér. Žijí jen v jeskyních, nikdy si pořídně neužijí žvot. A když z ní náhodou vystrčí hlavu, princ nebo kdokoli jinej jim usekne hlavu, nebo hlavy.

Kdybych žila v pohádce, bojovala bych za práva draků :-)

Johanna Vrabcová

Být šťastná

5. ledna 2012 v 17:10 | Johannka
Štěstí není jenom to, díky čemu můžeš býti šťastná

Radost ze života

Dneska ráno jsem šla do školy, byla ještě tma a já jsem šla ulicí a přemýšlela jsem o štěstí, o lásce, o radosti. Přitom jsem se mračila. Byla jsem ,,zakaboděná,,. To mě mrzelo a tak jsem natáhla svou pusu do menšího úsměvu a praou noho jsem nakjsem do školy. Svět, život je daleko lehčí když netrávíte čas jeho komlikováním. Už ráno, když vylézáte z postele, když se nebudete už od začátku dne mračit a rozhazovat nepřijemnou náladu všude kolem, hned je den lepší. Ikdyž jsi zrovna včera dostala pětku z písemky a dnes píšete 10 dalších testů, život je krásný. Nemysli pořád jen na nepřijemné povinosti, mysli na co nejpěknější věci.

Úsměv dělá hodně

Když přijdete do školy, zamračení a s vráskami na čele, není to zrovna příjemný pohled. Škola přeci není tak hrozná. Jsou tam kamarádi a kamarádky. Předměty můžou být i zábavné, když se alespoň trochu snažíš. Myslím, že úsměv dělá hodně. Potkat někoho a usmát se. Hned to dělá příjemnější, lepší a přístupnější pocit pro toho, koho zrovna zdravíte, nebo třeba do něj narazíte...

Život je krásný, tak si ho užij co nejvíc!

Happy - můj výtvor

5. ledna 2012 v 16:57 | Johannka

Začínání s akvaristikou

4. ledna 2012 v 16:52 | Johannka
Je mi 12 let a asi před třištvrtě rokem jsem si pořídila rybičky. Chtěla jsem to zkusit, protože mě to hrozně lákalo. Měla jsem tehdy nový pokoj a chtěla si do něj pořídt akvárko.

Zašla jsem tedy do zverimexu a koupila si malinkaté akvárko, jen 5 litrů. Byla to jedna z velkých chyb, co každý začínající akvarista může udělat. Říkáte si:,,Začnu jen malým akvárkem, ne nic velkého." To je, ale chyba. Čím menší akvárium, tím více práce. 5ti litrové akvárium je opravdu hodně malé. Pořídila jsem si do něj 3 ryby. Nechtěla jsem moc náročné ryby, chtěla jsem vlastně co nejnenáročnější rybky. Šla jsem na odpoledne ke kamarádce a ta mi poradila, že hodně málo náročné jsou rybky bojovnice pestré/Betta splendens. Nepotřebují filt ani vzduchování - nadechují se nad hladinou. Koupila jsem si 3. Jednoho samce a dvě samice.

Jak už napovídá jejich název BOJOVNICE, musím říct, že jsem si s nimi ze začátku užila spousta legrace... V mém malém akvárku se začali okusovat a já z toho byla tak akorát nešťastná. Nebylo to ovšem jen malým akvárkem. Když jsem totiš byla ve zverimexu, ta nemožná ženská mi do ruky dala krmivo, které není na denní krmení, ale na dochucení, na obalu proto bylo napsáno- 2x až 3x týdně. Podle toho se také chovali a prostě dostali hlad.

Došlo mi to asi 4 dny po tom, co jsem si mé 3 rybky koupila. Koupila jsem jim jiné krmivo, které tak nekalilo vodu a asi po Dvou týdnech nové akvárko BiOrb baby 15 l.

Jen vděčím svým skušenostem, kterými si každý začínající akvarista musí projít.

Je to, ale krásná záliba.

Přeji všem akvaristůn štěstí v akvaristice.

Avril Lavigne - What the Hell

2. ledna 2012 v 17:26 | Johannka |  FAVORITE
Avril Lavigne - What the Hell
Úžasný